|
|
|
Tak nám to letos moc nevyšlo. Opět jsme využli objekt kasáren poblíž Slavičína. V areálu kasáren je k dispozici veškeré technické zázemí a dostatečně veliká plocha pro stany i auta. K dispozici je i značný počet postelí v kasárenských budovách. Náš velký dík patří členům Army parku Slavičín, kteří odvedli opravdu kus práce, aby pro nás připravili co nejlepší prostředí. Tím mám na mysli přípravu areálu, stany, výčepy, jídlo i ostrahu vozidel, ale taky pomoc při přípravě trati na soutěž.
Trať měla délku 50 km a byla rozdělena do čtyř etap. Oproti minulému roku se nám opět podařilo omezit úseky po asfaltových silnicích ve 4. etapě. Bylo to díky tomu, že Česko i Slovensko vstoupily do Shengenského prostoru a tudíž je možné společnou hranici překročit kdekoliv. My jsme toho využili poblíž obce Šanov, kdy nás trať zavedla na Slovensko, do hloubi takových 30 m v délce asi 200 m.
Při páteční dopolední kontrole tratě jsme s sebou mimořádně neměli motorovou pilu. Chyba. Cestou jsme narazili na dva padlé stromy. Měli jsme s sebou malou sekerku. Bylo nás dost, mohli jsme se střídat a tak jsme první strom úspěšně přesekali a odklidili. Při sekání druhého stromu se ale u sekery zlomilo topůrko a nám zbyly jenom dva nože :-) Kmen stromu už byl naštěstí téměř přesekaný, tak stačilo několikrát za strom škubnout Jeepem a už to bylo. V pátek odpoledne začalo pršet. A to dost vydatně. Proto jsme se rozhodli, že během sobotní soutěže vynecháme právě ty nové úseky, které se nám tak líbily, ale byly na málo únosných lesních cestách a měli jsme obavy, že bychom je mohli nějak poškodit. Opatření nepopulární, ale nutné.
A v jednu v noci to přišlo.
Během několika desítek vteřin se déšť změnil v děsné krupobití.
Kroupy velikosti vajec hnal silný vítr (podle předpovědi počasí
to mělo být 90 km/hod).
Ráno byla stanová plocha změněná k nepoznání. Zmizely stánky, některé stany,
výčep i kuchyně. Po zemi se válely hromádky pokroucených trubek propletených s
fóliemi a textilem. Na zemi ležel i náš vojenský stan 6x3 m.
Část účastníků v sobotu ráno sbalila to, co jim zbylo a odjeli domů. Při ranní rozpravě v jídelně se (naštěstí) našli jenom tři zájemci o start soutěže, proto jsme soutěž zrušili. Nedalo se totiž ani odhadnout, co napáchal noční masakr v okolních lesích. V deset hodin jsme vyrazili v koloně 38 vozidel na společnou vyjížďku po okolí. Hlavními cíly byl hřbitov v Rudicích, kde jsou pochovaní někteří američtí letci z letecké bitvy nad bílými Karpaty a navštívili jsme i místo dopadu jejich bombardéru B-17G.
Cestou zpět do kasáren jsme
se ještě stavili na místě, kde v roce 1957 dopadlo letadlo. Traduje se, že se
jednalo o letadlo ministerstva vnitra a že přivolané jednotky neměly za úkol
pátrat po posádce, ale po tajemném hnědém kufříku s dokumenty.
Odpoledne jsme jeli společně se členy Klubu vojenské historie MAXIM do obce Rudimov, kde dělali čestnou jednotku při odhalování pamětní desky
pplk. Janůje, který byl za II. světové války členem RAF. Slavnost proběhla za účasti nejvyšších představitelů kraje, okresu a za
velkého zájmu obyvatel Rudimova.
Pokud máte zájem o DVDéčko, na kterém je zachycený celý sobotní program, vyplňte tento formulář. Já Váš kontakt předám autorovi, kterým je Pavel Roubec. On si s Vámi dohodne zaplacení, předání a vše ostatní. Cena je 110,-Kč plus poštovné.
Letošní, 18. ročník Zlínského srazu historických vojenských vozidel 2008 jsme uspořádali pod záštitou hejtmana Zlínského kraje pana Libora Lukáše.
Spoustu fotek (nejen) z 18. zlínského srazu najdete taky na těchto stránkách Armyparku Slavičín.